Náš blog :) Vítej mutantíku

2. part -Doruhausu ~Ti vyvolení~

14. března 2014 v 15:11 | Rei~ |  Doruhausu- Série by Rei~

Reina už to nedokázala vydržet. Musí sedět na promočené trávě s dívkou, kterou vůbec nezná a vypadá, jako by něměla pět pohromadě. Fuko se na ni stále mile usmívala. Tohle byla poslední kapka.


,,Počkej.. jakto že znáš mé jméno?'' Fuko nereagovala. ,,A dost, jdu domů! '' vykřikla Reina a vstala. Co si to myslela? Že ta dívka jí bude říkat pravdu? Ne. Fuko stále seděla na zemi a pozorovala odcházející Reinu. Když Reina mizela za rohem, Fuko vyskočila a vyběhla za ní.
,, Ne, Reino ty nemůžeš odejít! " skočila na ní Fuko a obmotala se jí kolem krku. Reina byla větší i silnější, takže Fukiino droboučké tělíčko unesla.
,, Proč bych nemohla? A pust mě! " začala sebou třást, ale Fuko držela. Po chvilce se jí pustila a ustoupila několik kroků před Reinu.
,, Můžu ti vše vysvětlit? Pokud to půjde, můžeme k vám domů? Začíná totiž pršet." řekla Fuko a natáhla před Reinu svoji ruku, na které šlo vidět několik drobných kapek deště. Postupně přibývaly.
,, No dobře... " nevěřícně se na ni podívala Reina. Co když chce k nim domů aby něco vzala? Na to už je stejně pozdě, už ji pozvala.
Reina obešla roh domu a zamířila k zadnímu vchodu, který byl nejblíž. Fuko ji poslušně následovala se stálým úsměvem na tváři. Za to se Reina moc št'astně netvářila. Otevřela dveře, aby mohla Fuko projít jako první. Na první pohled jejich zadní chodbička vypadá útulně a moc hezky. Modrá barva na zdech, na zemi černý koberec a po stranách obrazy a dveře.
Reinin pokoj byly druhé dveře zleva. Po chvilce už obě dvě dívky seděly u ní v pokoji. Reina na pracovní židli, Fuko na posteli.
,,Tak začni. " pobídla Reina Fuko. Fuko se opřela o zed', uvolnila se a začala.
,, Já a ostatní vyvolení nechodíme do obyčejné školy. My všichni, já, ty a tým máme totiž něco společného, zvláštní moc. Každý z nás umí něco jiného. Proto jsme všichni tak vzácní. Chodímě kvůli našim talentům do zvláštní školy, která je bezpečně ukrytá. I ty bys měla přejít k nám, a to co nejdřív. Víš, chodíme tam jen kvůli tomu, aby jsme se naučili ovládat naše moci, a to je hrozně důležité pro naši budoucnost. Nedávno mě vyslali na průzkum, protože našli nějaké důkazy, že v tomto městě existuje ještě jeden vyvolený. Právě ten, kterého potřebujeme do našeho týmu a právě ten, co nám může hodně pomoct a my jemu. A to jsi ty. Všechno to začalo, když jsem tě uviděla ve městě. Podle všeho jsi asi šla ze školy, protože jsi měla modrou školní uniformu a tašku sladěnou se sukní a halenkou.
Šla jsi s nějakou partou spolužáků, ale ty jsi mi k nim nezapadala. Vyčnívala jsi něčím zvláštním ale krásným, toho si já všimnu! Proto vysílají zrovna mě! " vítězoslavně zvedla nosík nahoru a zasmála se. Reina nevěřícně koukala. Nevěřila tomu, nejraději by ji hned vyhnala z domu. Ale nemohla. Byla až moc zvědavá, kam Fukiin příběh vede.
,,No, to byl první důkaz. Druhý důkaz je také důležitý. Něco mě k vaší skupince táhlo, nevěděla jsem ke komu, ale podle všeho ostatního jsem si vyložila, že mě to táhne k tobě. Od té doby tě sleduji,... '' Reina ted' zrudla vzteky a studem. Jak si může dovolit ji sledovat?!
,, Sleduji tě už docela dlouho. Pečlivě jsem si zaznamenávala všechny údaje, které svědčili o tvém daru. Bylo jich moc! Ale všimla jsem si, že jsi přestala chodit ven, protože jsou prázdiny, tak jsem se na tebe koukala přes okno..." ,,Počkat počkat počkat! Já jsem ven přestala chodit jen kvůli TOBĚ! Děsila jsi mě!" ,,Jejda, to jsem nechtěla, promi-" ,,Všechno to jsou stejně blbosti! '' odsekla Reina a podívala se naštvaně na Fuko. V pokoji na chvíli zavládlo nepříjemné ticho. Fuko to ale přerušila.
,,Ale já..já ti říkám pravdu!"
,,Všechno co jsi řekla, je naprostá pitomost, a dohromady to nepasuje. Nauč se lhát prcku.'' znova se jí pokusila ztišit, ale Fuko, ač byla sebeplašejší, se nenechala odstřelit. Tohle bylo důležitější než cokoliv jiného.
,,Nejsem malá... jsem jenom nízká! '' vyštěkla naštvaně Fuko. Šlo vidět, že Fuko má slzy na krajíčcích. ,,Já..já se jenom snažím-..'' popotáhla, a větu nedokončila. Reina ji zarazila.
,,Běž prosím pryč, a vrat' se odkud jsi přišla! " prskla Reina na Fuko. Tohle ji nervovalo. Už chtěla klid, ne ulhanou brečící holku, která se jí snaží napálit. Fuko se zvedla. Zaraženě se podívala na špičky svých bot. Slzy neudržela a začaly jí stékat po červených tvářích. Jak může zklamat celý tým? Jak mohla neuspět? Veděla, že to bude těžké, ale že takhle.. ne, nesmí to vzdát. Musí vyzkoušet poslední možnost.
,, Poslední možnost.." zamumlala Fuko, když byla na odchodu ke dveřím na chodbu. Utřela si oči a nasadila čiperný úsměv.
,, Ano, poslední možnost! '' vykřikla radostně Fuko, natáhla ruku nad sebe a poskočila.
,,...Co to meleš? Jaká možnost? " znuděně se na ni Reina podívala s úmyslem ji z pokoje nadobro vystrčit.
,,No přeci poslední!" zasmála se Fuko. V tváři se jí objevila vítězná jiskra. ,,Nech mě, abych ti ukázala mé dovednosti! Pak už nemůžeš říct ne! '' ukázala Fuko na Reinu.
,,A co mi chceš ukázat? Rychlo-odchod? S tím ti s radostí můžu pomoct.'' zasyčela ironicky Reina. Těhle dětských her už má po krk.
,,Sleduj.. a uč se..'' řekla zaujatě Fuko a postavila se tak, aby měla lepší rovnováhu. Reina se jen nevěřícně dívala. Fuko věděla, že je v tomhle přeborník. Je v tom opravdu skvělá. Natáhla před sebe ruce, nohy jemně rozkročila. Olízla si horní ret a koukala se do jediného bodu přímo před sebou.
,,Rontadero.. volný pád.. '' sykla potichounku Fuko. ,,Rontadero..volný pád..Rontadero..Rontadero, Rontadero! '' na poslední hlasitý výkřik oběma rukama zakroužila před sebou a nakonec rychle projela vzduchem před sebou. Reině hlavou přejelo, že určitě jen blbne.. dokud to neviděla... Modrý prach. Stříbrný modrý prach. Zrnka prachu se točila vzduchem stále rychleji a rychleji. Nakonec se vytvořil kruh, kterým by mohla i proskočit. Byl veliký. Uprostřed jiskřícího kruhu se objevovala podivná značka podobná hvězdě. Uprostřed té hvězdy se udělalo miniaturní prachové kolečko, které se dalo ihned do rychlé rotace. To co ted' Reina viděla, bylo nezapomenutlené. Z malého kolečka se začala zvedat veliká věc, která se podobala obří kapce vody. Ta věc po vteřince vystřelila oproti zdi, ale aby jí neprobourala, Fuko stihla odvolat manévr a tu věc chytit a nechat zmizet i s prachem. Po ničem ani stopy, jako by se to v pokoji nikdy neobjevilo. Reina žasla. Co to bylo?! Jak to udělala?! něvěděla nic..
,, Už mi věříš, Fukusawo Reino? "

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Virtuální placák! :D

*Plesk*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama