Náš blog :) Vítej mutantíku

Odraz v zrcadle1

7. března 2014 v 22:01 | Ellie |  Povídky
Ahoj takže jsem se rozhodla napsat povídku. Vím že je strašná ale no co někdo se tady musí ztrapňovat :D Je to něco mzei Percym Jacksonem a Školou noci :D Odehrává se to v období po knížce Bohové Olympu-Znamení Athény. Tak hezký čtení jenom ehm je to trochu jinej styl než by do mě čekal tak bacha! :D


Seděla jsem na lavičce a koukala na moře. Byla jsem na Long Islandu. Skoro na každém centimetru byla zastaralá farma na jahody CHB. Nesnáším to tam ale je to jediná stopa k mé ztracené sestře Thalii. V ruce křečovitě svírala fotku dvou malých nerozdílných holčiček (evidentně dvojčat) a ještě jednu fotku, tmavovlasé holky s krátkými vlasy a modrýma očima. Byla na fotce s několika dalšími holkami a každá držela luk. Bylo to vystřežené z nějakého časopisu a ze zadu byl nějaký text. 'Kde si vzala tu fotku?' zeptal se kluk kterého si předtím nevšimla. Měl havraní vlasy a ty nejkrásnější oči na světě. Najednou jsem si uvědomila, že stále čeká na odpověď. ' To nemůžu mít ani fotku svý sestry?' klepal se mi hlas. Sedl si vedle mě. 'Thalie je tvoje sestra? Mimochodem já jsem Nico, Nico di Angelo.' podal mi ruku. Potřásla jsem mu z rukou a odpověděla jsem: ' Jsme dvojčata. Jako malou mě šoupli do děcáku. Prej matka u toho ječela Héra mě zabije ale Zeus je můj! Totálně zešílela. Mimochodem já jsem Cara Grace'. Nico se zasmál. Jenom jsem se na něj dívala. http://media.tumblr.com/tumblr_m11h5oROnk1r99f4t.gif 'Podej mi ruku a věř mi' jako v transu jsem mu jí podala. Rychleji než jsem stačila zareagovat vytáhl meč a trochu mě s ním řízl. Ostří bylo a neuvěřitelně chladivé jako dotek smrti. Podlomili se mi kolena a on mě rychle chytil. Jeho silné paže mě pevně ale přesto křehce drželi. Byl ledový, ale přesto jsem se v jeho objetí cítila bezpečně. Neochotně jsem se pořádně postavila. Podívala jsem se na svojí ránu a zeptala se:'Proč si to udělal?'. Vzal mě za ruku a dvěma prsty mě po ráně jemně pohladil bolest odešla ale krvácející rána tam zůstala. Pohlédl mi do očí a já se pomalu začínala ztrácet v jeho očích. Jeho slova mě rychle probrala: 'Chtěl jsem zjistit, jestli jsi polobůh. Kdyby si byla smrtelník tak by čepel mého meče ze styxského ledu by ti jenom projel tělem jako duch. Jsi polobůh. Jsi Diova dcera. Patříš mezi nás. Napůl bůh napůl smrtelník jsi polobůh. Tady je tábor pro lidi jako jsme my. Řecká mytologie totiž doopravdy existuje. Občas bohové přestoupí ze Olympu na zem a mají děti. Ty mají potom nadpřirozené schopnosti. Ty třeba ovládáš vzduch. Á jsem Hádův syn. Umím obživovat mrtvé. Existuje i Římská mytologie. To Řečtí bohové se změní do své Římské podoby. Ty mají také děti. Ty jdou do tábora který mají postavený pod Římem. Já tam mám dceru ikdyž je Plutonova dcera. Pluto je Římská podoba Háda. Je to něco jako rozdvojená osobnost. Víš jak jsou ty lidi co to maj? Tak bohové to akorát plynně ovládají. Ty máš v Římě bratra. Jasona byl tu ještě nedávno. Sakra nemůžu tě táhel zatěžovat kdy jsi teprve teď zjistila že jsi polobůh' mile se usmál a objal mě kolem ramen. Jen tupě jsem přikyvovala. Věřila jsem mu a věděla jsem že tohle jsem už věděla předtím jenom jsem si to nedokázala přiznat. Zhluboka jsem se nadechla, upravila si černou koženou bundu a nasadila svůj sebevědomý výraz, i když mi to zrovna moc nešlo: 'Odvedeš mě tam nebo si mám najít cestu sama?' ušklíbla jsem se. Nico se usmál a vyrazil směrem sever, vyrazil jsem za ním. Prošla jsem velkou branou. brána
Bylo to prostě pohádkové místo. Spousta lidí v oranžových tričkách nebo v brnění. Byl tam prostě hluk. Někteří tam nacvičovali boj a když pohlédla nahoru byli vidět pegasové, co letěli po nebi. Neslyšela jsem dunění kopyt které se hnalo ke mně. http://data3.whicdn.com/images/51913476/large.gif Najednou mě na mě skočil kůň. Ne byl to kentaur který byl závažně s někým zabraný do řeči. Spadla jsem na zem. Na hrudi jsem pocítila hodně elektřiny jakoby se snažil moje tělo ubránit proti kopytu. Pomalu jsem upadala do bezvědomí. Cítila jsem kolem sebe jak zvuky pomalu utichají a já se dostala na místo kde je jenom tma. Ucítila jsem na jazyku úžasnou chuť domácího kebabu a probrala jsem se. http://25.media.tumblr.com/ed5aef27634e233e08766f38bbf92d1f/tumblr_mi9jzioVjJ1rz83u6o1_500.gif Kolem mě stálo hodně lidí. Ten kentaur mě krmil a Nico mě držel z ruku. Povedlo se ze mě dostat: 'Co se stalo?'. Ten kentaur se na mě omluvně podíval: ' Nedával jsem pozor a narazil mi je to líto Caro. Já jsem vedoucí aktivit Cheirón.' Takže už mě Nico představil. Sedla jsem si a Nico se obával že to nezvládnu. Poznala jsem to v jeho krásných očích. Pochopil o co se snažím tak se jenom usmál: ' Srub číslo jedna, druhý má Héra a třetí Poseidón. Každej bůh má tady srub pro svoje potomky. Ty patříš do jedničky. Chceš se tam podívat?' ani nečekal a už mě tam tahal. 'Ty asi nejsi normální co?' zasmála jsem se. Byla jsem na prahu a on stál vedle mě. Celý místnost připomínal nějaký chrám. Obří socha a jinak vše vydlážděné ani tam nebyla postel. Kolem šla nějaká holka s plnou náručí lahviček a na sobě měla oranžové tričko s nápisem: CHB Afroditin srub!
Podívala se na zem a uviděla naušnici. Ohla se po ní a jedna lahvička se roztříštila. Vylétl z ní narůžovělý, vábivý dým, který se nebezpečně šířil na ně. Ucukli, ale nadechli se. Tělem jí projela touha po Nicovi. Už neovládala, co dělá. Najednou byla opřená o zeď a rukama objímala Nicovi krk. Ten jí jednou rukou držel za bok a druhou se opíral o zeď takže byla v pasti. V pěkně krásný pasti. Líbali jsme se a to dost žhavě. Tělo na tělo a já jsem cítila jakoby nás něco spojovalo. Najednou mi to došlo ta lahvička byl asi nápoj lásky. Místo abych se odtáhla tak jsem se ještě ho ještě víc přitáhla. Nic krásnější jsem ho snad nikdy nezažila. Vítr nám cuchal jemný osvěžující vánek který byl jenom kolem nás. Vnímala jsem jenom jeho. Byl ledový ale i tak mě hřál. Z polibku nás vyrušilo hlasité odkašlání jedné holky u dveří. Měla triumfální výraz. Když se na ní Nico podíval jenom zavrčel. Odtáhli jsme se od sebe jako kdyby se nic nestalo. Ta potvora promluvila: Nico, Nico ty jsi nepoučitelný. Mrtvolníku tohle si ještě užiju.' zasmála se a odešla. ' Musím si ještě něco zařídit ehm' vypadl také a já tam jen tak stála pořád přilepená na zeď. Lapala jsem po dechu: 'Co se to tady sakra děje?' zeptala jsem se sama sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Virtuální placák! :D

*Plesk*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama