Náš blog :) Vítej mutantíku

Odraz v zrcadle2

16. března 2014 v 19:10 | Ellie |  Povídky
Tady je taková mezi kapitolka :)



Dny plynuli a ona si už pomalu zvykala na denní chod. Ani nepostřehla, že už je tam týden. Bylo pondělí. Den začínal jako každý jiný. Budík ji vzbudil v 5:48 ráno. Vyšla ze svého výklenku. Převlékla se do tepláků a ostatního oblečení na cvičení. Vlasy si svázala do culíku a odešla na verandu srubu. Tam začala cvičit jógu jako rozcvičku. Stoupla si na zábradlí a udělala hvězdu. V táboře jí nějaká síla pořád nutila lepším výsledkům. Před týdnem by sotva udělala kotrmelec a nyní udělá trojité salto jen tak. Když se převlékala, podívala se na svůj odraz v zrcadle, které jí tam přistavili stejně jako postel a polštáře. Ne že by byla předtím tlustá ale na její postavě bylo vidět, že na ní má tábor dobrý vliv. Evidentně se jí tam rýsovali svaly. Po té odešla na již zmiňovanou rozcvičku. Po rozcvičce si odešla zaběhat. Byla oblečená v tmavých barvách. Spoustu oblečení ji dali totiž holky z Afroditina srubu. Měla teď mnohem lepší oblečení než kdysi. http://media-cache-ak0.pinimg.com/236x/e0/65/ec/e065ec9e9619f6d86c4edd59e33a7a56.jpg Musela uznat, že se změnila. Už nebyla taková ta holka, co každého od sebe odhání. Teď byla sebevědomá a to jí slušelo. Byla něco jako královnou tábora. Všichni kecali něco o Římě ale ona nevěděla o co se jedná, nikdo jí to nechtěl říct. Povzdechla si a běžela do posilky. Nevěděla kolik toho uběhla ale podle jejího mínění asi hodně. Začala posilovat. Než se nadála, přišla k ní dívka ve fialovém triku s nápisem SPQR. Byla ke mě otočená zády takže jsem viděla její dlouhé kudrnaté vlasy, které ji sahali až po zadek, toulec a luk co měla na zádech. Byla drobná a nízká. Nesahala mi ani po ramena. Udělala jsem krok k ní a ona na mě zaútočila malým mečem snad dýkou. Než jsem se nadála ležela jsem na lavičce kde jsem předtím zvedala činky. Nahýbala se nade mnou a dýku mi přidržovala těsně u krku. Měla velké hnědé oči, které lemovali husté černé řasy a na ruce měla nějaké tetování ne byli to snad jizvy. Jakoby někdo vzal horkou věc s nápisem SPQR a dalšími slovy a otiskl jí to jako zvířeti. Byla stará jako já ale díky své drobnosti a velkým očím vypadala mladší. Skoro na mě zavrčela. Intenzivně se mi dívala do očí a já využila toho momentu. Vykopla jsme a odstrčila jí do zadu. Přelétla a dopadla na zem. Rychle jsem vyskočila na nohy a vytáhla svůj meč z božského bronzu. Chvíli váhala jestli má vytáhnout luk ale nakonec pochopila že to bude boj na blízko. Vrhla se na mě a orazila se od lavičky. Uhnula jsem a ona dopadla vedle mě. Využila jsem situace a zaútočila jsem na ní. Trochu zacouvala, svojí dýku si přidržovala před krkem a snažila se odrazit můj útok. Zařvala jsem na ní: 'Jak se jmenuješ a čí jsi dcera?'. Teď jsem zase já se pokoušela odrazit její útok. Odpověděla mi: 'Vivien dcera Apollóna a ty?.' Zastavila jsem se a odpověděla: ' Cara dcera Zeuse.' Chvíli jsme na sebe prostě jen tak civěli a pak sklonili zbraně. Usmála jsem se a ona taky. Tak to nějak začalo. Tak jsem poznala svou nejlepší kamarádku cvičili jsme celý den boj a povídali si.
***
Čas v táboře ubýval tak rychle, že to skoro ani nepostřehla. S Nicem se vůbec neviděla a skoro na něj zapomněla. Zrovna vycházela z Boje s mečem. Byla tu už měsíc a nechápala proč jsou všichni takový na Vivien. Místo aby klasicky šli spolu na kánoje, Cara odbočila k lesu. Vivien šla za ní. Skočil před ně. Jeden kluk co vyváděl, že v lese teď probíhá výcvik a že tam pustili jednu z nejsilnějších nestvůr. Vivi ho prostě odstrčila a hihňala se jako malé dětsko když ten otrva dopadl za ně. Cara se smála s ní. Ten otrva jí nechtěl druhý den jejího pobytu nechtěl pustit ani do jejího srubu. Vivien běžela napřed a Car za ní. Car se opřela o strom a řekla: 'Vivien to znamená plná života' zasmála se. Vivien odpověděla: 'Cara znamená z Italštiny něco jako drahá ve smyslu lásky, milenka prostě láska' . To dostala záchvat smíchu i Cara. Vzala Vivi za ruce a zařvala: 'Na tři skoč!' Vivi jen přikývla 'jedna, dva tři!' Obě dívky vyskočili do vzduchu. Cara použila své polobožské nadání a obě vylétli do vzduchu. Leželi ve vzduchu a točili se po směru hodinových ručiček. Byl to úžasný pocit. Obě klesli a se smíchem odešli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Virtuální placák! :D

*Plesk*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama