Náš blog :) Vítej mutantíku

Život s vlky 1.kapitola

8. března 2014 v 11:35 | Tess |  Povídky
Ahoj, rozhodla jsem se jako adminka Ellie psát povídky. Mám tu pro Vás jednu, která mě napadla, když jsme si na hodině literatury povídali o tom jaké to je žít s vlky... Takže, snad se Vám mé psaní bude líbit a doufám že se i třeba pobavíte :)




Předmluva :

Zvířata...Bezvinná stvoření, které se jen tak tak dokáží bránit. Němé tváře, které cítí neustálou bolest. My lidé si na nich vybíváme zlost! Vejdete do stánku s časopisy a kdekoliv vidíte nápisy : "Strávily jsme 80 dní s nejnebezpečnějším tvorem světa!" A proč si myslíte, že jsou nepezběčná ? Převzali to od svých předků, který si strach z lidí vybudovaly neustálým pohledem na luky a šípy, kopí a sítě ! Tento příběh vypráví o dívce, která si uvědomí něco moc důležitého, až dočtete celý příběh, zamyslete se a rozmysletete si, zda v tom co budete dělat dál, je alespoň něco dobrého...


Ovanul mě chladný vítr. Šla jsem dále a hlasitě bouchala větvičkou do stromů. Zaslechla jsem vytí. Vlci, kterým se zjevně nelíbilo, že je někdo ruší rámusem. Otočila jsem se a zahlédla je, výhružně ukazovali tesáky a vrčeli. Byli ode mne docela daleko. Když jsem se ohlédla zaslechla jsem další. Byli tam, viděla jsem je a nebezpečně se ke mně přibližovali. Najednou se proti mě rozeběhli, snažila jsem se vylézt na strom. Jak vysoko jsem byla ? Dva metry ? Každopádně, měla jsem štěstí. V tu chvíli když jsem klouzala mě začli škrápat a rozkousli mi botu. Najednou se ozval...lesní roh. A znovu, vlci zpozorněli. Prudce se rozběhli a na mě zapomněli. Spatřila jsem dívku. Dívku v krásný, hedvábných, bílých až prusvitných šatech. Stála poměrně klidně na to, že se k ní hnali vlci. Vlci se těsně u ní zastavili. Srdce mi bušilo tak hlasitě, že jsem vykřikla : "Utíkej !" Dívka mě neposlouchala. Sedla si klidně do trávy a jeden vlk si jí lehl do klína.Udiveně jsem slezla dolů. Rozešla jsem se směrem k ní. Vlci, i který jí ležel v klíně, začali vrčet a štěkat. Dívka řekla nějaké slova a A vlci ztichli. Otočili se ode mně a už mně nevnímali. Dívka pronesla nějaká slova a vlci nás opustily. Zbyly jsme si jen my. Já a dívka, co si povídá s vlky. "Ehm, jak si to - ... Jak jsi to udělala ? " Dostala jsem nakonec ze sebe. " Lehce, tak lehce, jako vane vítr. Lehce jako kapky deště. Jen to musíš chtít." Žasla jsem nad jejím hedvábným hlasem. " Ale já chci být taky kouzelná a mluvit se zvířaty ! Byla bych nejslavnější na škole ! " Dívka se ode mně otočila a rychle se ode mně rozešla. Vyběhla jsem za ní. " Počkej! " pronesla jsem, ale ona se nezastavila. "Počkej, chci být čarodějka!" "To není čarodějnictví !!!" Vykřikla najednou dívka a zakryla jsi pusu. " Není to nic magického, dokáže to každý z nás. Nedá se to naučit ! Musíš to cítit! Ty nemáš cit ani trochu, děvče. Chtěla jsi tuto " schopnost" použít pro bohatství a slávu ! Nemáš pochopení ani trochu ! Takhle nechutně si přividělávat na nevinné přírodě!"




Tak to byla první kapitola. Víte, nevěděla jsem jak to psát, tak jsem se rozhodla, že udělám jěště jednu část 1. kapitoly, protože jsem vždycky začínala : "Byla jedna dívky..." Atak Vám jěště napíšu i tuto možnost, abyste si měli možnost vybrat jaký chcete mít "svůj" začátek :)

PS : Taky tak nesnášíte, když napíšete článek a celý se Vám najednou smaže -_- Stalo se mi to tisíckrát, hlavně byl dlouhej jak kráva a dost dobře kvalitní :D

Tess (se loučí)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama